Záchranná síť pro všechny

Každý z nás potřebuje záchrannou síť.

Tvoří ji naše vzdělání, finanční prostředky, práce, rodina nebo třeba přátelé. Část lidí tyto „vlákna“ své záchranné sítě má. Mnohým dali základní prvky záchranné sítě už jejich rodiče; zbytek si pak na jejich základu zvládli dostavět sami. Tato naše záchranná síť pak každého může ochránit a zachytit před propadem do sociálních problémů.

Jenže co když něco z toho, co vás má držet nad vodou, chybí?

Řešením je záchranná síť pro všechny!

Příběh Marie a jejího syna Marka

Marie je matka samoživitelka s osmiletým synem Markem. Pečuje také o svou nemocnou matku a pracuje na plný úvazek, aby všechny tři uživila. Kvůli dluhům, které během své závislosti na alkoholu vytvořil její bývalý partner, Markův otec, jim hrozila ztráta bydlení. Navíc se Markova škola obrátila na Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) s tím, že matka nekomunikuje se školou, syn nemá v pořádku všechny pomůcky a vybavení a často není připraven na výuku.

OSPOD zapojil do práce s rodinou sociálně aktivizační službu (SAS). SAS propojila rodinu s dluhovou poradnou, čímž se podařilo Marii snížit výši měsíčních splátek. Zároveň byla navázána spolupráce se školou a byla zapojena dobrovolnice na doučování pro Marka. SAS v současnosti pomáhá matce s hledáním bydlení.

Situace rodiny se nyní stabilizovala a Marek může i nadále vyrůstat se svojí mámou.

Ne každý však má svou záchrannou síť funkční a bez ní se může snadno propadnout do závažných problémů. V případě sociálně ohrožených rodin může tento propad vést až k odebrání dítěte z domova do náhradní péče.

Náš stát vynaloží ročně víc než dva a půl miliardy na provoz kojeneckých ústavů a dětských domovů. V nich se nachází asi pět tisíc dětí. Přitom by stejná částka stačila na podporu více než 100 tisíců rodin formou terénní sociální služby. (Zdroje dat naleznete zde.) 

Příběh Jany, Petra a jejich dcery Natálky

Mladí rodiče Jana (19 let) a Petr (20 let) vyrůstali v dětském domově, kde se i seznámili. Společně vychovávají dceru Natálku (1 rok), bydlí v podnájmu, ovšem mají problém s placením nájemného. Petr chodí na příležitostné brigády „na černo“ a má dluh na zdravotním pojištění; Jana je na rodičovské dovolené. Oba často tápou v péči o dítě, protože nikdy nezažili péči od svých rodičů.

Mladá rodina se obrátila na sociálně aktivizační službu (SAS), která hned na začátku spolupráce rodině pomohla s vyřízením dávek a poskytla okamžitou materiální pomoci v krizi – dětskou výživu a pleny pro Natálku. Rodině poskytla podporu v péči o dítě a oběma rodičům nabídla možnost účasti na skupinkách pro rodiče s malými dětmi, kde za vedení sociálních pracovnic rozvíjí své rodičovské kompetence. SAS také propojila rodinu s organizací, která se zabývá kariérním poradenstvím pro sociálně znevýhodněné lidi a Petrovi se díky tomu povedlo získat zaměstnání na plný úvazek, ze kterého dokáže splácet svůj dluh na zdravotním pojištění a také nájem.

Jana a Petr nyní dokážou Natálce zařídit bezpečné rodinné prostředí. Díky tomu může i nadále vyrůstat se svojí rodinou.

Když rodina začne propadat svou záchrannou sítí, nejúčinnější pomoc představuje zasáhnout hned a podat jí pomocnou ruku.

Tady mají své místo instituce či organizace jako je Ratolest Brno, které poskytují nejen komplexní záchranný balíček při problémech, ale také preventivní terénní prací doplňují původní síť tak, aby se rodiny nepropadaly dál.

Příběh Václava a Pepíka

Václav vychovává sám svého syna Pepíka (3 roky) po tom, co se jeho manželství s matkou dítěte rozpadlo kvůli jejímu neléčenému duševnímu onemocnění. Matka se ze stejného důvodu nyní nemůže podílet na péči o Pepíka. Na otci samoživiteli tak zůstala výchova a péče o dítě a zároveň práce na plný úvazek. Tyto povinnosti je pro něho náročné skloubit a nemůže ani využít podpory své rodiny, protože ta žije na Slovensku.  

Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) zapojil do rodiny sociálně aktivizační službu (SAS), která začala spolupracovat s oběma rodiči. Matku navázala na organizaci, jejichž cílovou skupinou jsou lidé s duševním onemocněním pro zlepšení jejího stavu. SAS pomohla zajistit pravidelný kontakt mezi matkou a Pepíkem v bezpečném prostředí. Václavovi za podpory SAS se povedlo najít a vyřídit školku pro Pepíka a zároveň zajistit dobrovolnici, která bude s Pepíkem trávit čas a vyzvedávat jej ze školky ve dnech, kdy Václav končí v práci později.

Václavovi se nyní dlouhodobě daří skloubit práci na plný úvazek s péčí o syna. Pepík tak může i nadále vyrůstat se svým tátou.

Jak budujeme náhradní záchrannou síť?

Cílem sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (dále jen SAS) je podporovat rodiny v tom, aby co nejvíce samostatně vytvářely podnětné a bezpečné prostředí pro zdravý vývoj a růst svých dětí. Služba pracuje s klienty, s rodiči i s dětmi, v jejich přirozeném prostředí, s intenzitou zpravidla jednou týdně. Během spolupráce získává služba komplexní pohled na životní situaci rodiny skrze mapování jejich potřeb.  

Rodiny, které se SAS spolupracují, se často potýkají s více obtížnými životními situacemi najednou. Jsou to např. nezvládání výchovy a péče o děti, neplnění školní docházky, nevyhovující bytové podmínky, nedostatek financí, zdravotní problémy některého z členů rodiny… V rodinách se mohou kumulovat různé sociálně nežádoucí jevy (např. týrání, zanedbávání nebo zneužívání dětí, kriminalita, domácí násilí, sebevražedné tendence, závislosti apod.). Děti často nemají navázanou bezpečnou citovou vazbu a musí se vyrovnávat s vývojovými traumaty. Pokud v rodině nedojde k nějaké výrazně změně, přenášejí se často tyto jevy na další generace.

Děti vyrůstající v těchto rodinách označuje Zákon o sociálně-právní ochraně dětí jako ohrožené a dostávají se proto k Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD). Zde se klienti SAS a OSPOD prolínají a z toho důvodu je potřebné, aby tyto instituce úzce spolupracovali. Avšak pro skutečně efektivní řešení životní situace rodiny, je nezbytné zapojit do spolupráce další odborníky. Odborníci, kteří pracují s ohroženými dětmi, totiž působí v několika oblastech jakými jsou sociální věci, zdravotnictví, školství či justice, a neexistuje mezi nimi systematické a fungující pevné propojení, které by zajištovalo účinnou, koordinovanou a rychlou pomoc.  

Z tohoto důvodu v Ratolesti Brno rozvíjíme projekt Multidisciplinární praxe pro ohrožené děti, pomocí kterého zapojujeme do řešení životních situací rodin i další odborníky. Věříme, že tato spolupráce povede k efektivnější a včasnější podpoře ohrožených dětí a jejich rodin. To vše proto, aby rodiny mohly zůstat pohromadě.

O kampani

Kampaň je vyústěním dvouletého projektu organizace Ratolest Brno „Multidisciplinární praxe pro ohrožené děti“. Projekt se zaměřuje na podporu multidisciplinární práce s ohroženými dětmi a jejich rodinami v Brně. Zřízení interdisciplinárního týmu pro ohrožené děti v kombinaci s dalšími podpůrnými procesy a aktivitami umožní těmto dětem a rodinám mezirezortní a komplexní podporu při naplňování potřeb a hájení zájmů. Propojení aktérů, kteří někdy působí vedle sebe, do jedné sítě multidisciplinární praxe a aktivity podporující ohrožené rodiny přímo, povede k rychlejší a efektivnější podpoře rodiny.

Tato kampaň vznikla jako součást projektu „Multidisciplinární praxe pro ohrožené děti“, reg. č. CZ.03.2.x/0.0/0.0/17_076/0011443. Projekt byl finančně podpořen ze zdrojů Evropského sociálního fondu EU, z rozpočtu ČR v rámci Operačního programu zaměstnanost.