DESTIGMATIZAČNÍ KAMPAŇ #JETONAMNĚ
„Problémové děti z děcáku. Spratci z pasťáku, kteří rostou pro kriminál.“
I to jsou označení často používaná, když přijde řeč na děti a mládež trávicí část svého života v prostředí dětských domovů či výchovných ústavů. Možná i kvůli relativně nízkému počtu dětí a mladých lidí, které ročně tyto zařízení opustí (kolem 1 000 ročně) jsou jejich životní příběhy odsunuty na okraj našeho zájmu.
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak se v této situaci ocitli?
Někdy stačí nestabilní domácí zázemí, jedna neuváženost a život mladého člověka se může obrátit naruby. Jejich minulost ale nemusí definovat celou jejich budoucnost. Někdy jediné, co stačí, je dát jim druhou šanci a podat pomocnou ruku a jejich příběh může dopadnout úplně jinak.
Následující příběhy zachycují osudy čtyř mladých lidí, kteří si prošli dětským domovem či výchovným ústavem.
Začátek jejich životů nebyl tak docela v jejich rukou, ale jejich další cesta už ano. Rozhodli se, že nyní #JeToNaMně.
Příběh Ester
Když stěhování změní celý tvůj život
„Vyrůstala jsem jen s mamkou. Táta totiž umřel, když mi bylo 8. Máma na mě neměla čas, protože pracovala na dvou místech. Hodně jsme se hádaly a neměly jsme moc pěknej vztah. Čas jsem trávila hlavně s kámošema venku. Máma naštěstí moc neřešila, kde jsem a kdy se vrátím domů. Měla jsem spoustu kamarádů, se kterýma jsem si rozuměla, chodila s nima do školy, trávila s nima odpoledne i večery. Když mi bylo 12, máma mi oznámila, že se stěhujeme. Naštvalo mě to. Odstěhovali jsme se daleko, takže jsem o všechny svý kámoše ze dne na den přišla.“ Číst celý příběh Ester
Příběh Jarka
Když vyrůstáš na ubytovně
„Když jsem byl malej, bydleli jsme s mámou a ségrama v takovým rozpadlým baráku u parku, kam prej chodili dealeři. Občas s náma bydlel i táta, ale to bylo pokaždý to nejhorší období. S mámou se hrozně hádali, většinou kvůli penězům a práci. Když jsem zlobil, táta mě zmlátil, mlátil i ségry i mámu. Bál jsem se ho. Pamatuju si, jak jsem se hrozně těšil do první třídy. Jenže mi to tam moc nešlo, často mi něco chybělo, neměl jsem domácí úkoly. Navíc jsem po škole ani nemohl chodit ven.“ Číst celý příběh Jarka
Příběh Lady
Když děti mají děti
„Naši se rozvedli, když mi bylo 5. Tátu jsem od tý doby viděla jen párkrát, s mámou jsme se často stěhovaly. Postupně mi přibyli 3 sourozenci, který máma měla s několika partnery. Ten poslední hodně pil a byl agresivní. Máma bejvala taky někdy opilá, do práce většinou nechodila, ale i tak jsem se o mladší sourozence musela starat já. Měla jsem problémy ve škole, vlastně jsem tam taky spíš nechodila. Když mi bylo 14, začala jsem utíkat z domu a v tý době jsem se seznámila s jedním klukem. Bylo mu 16. Do roka jsem otěhotněla. Máma chtěla, abych šla na potrat, ale s přítelem jsme se rozhodli, že si dítě necháme.“ Číst celý příběh Lady
Příběh Zbyška
Když je agrese tvým pánem
„Táta byl vždycky velkej pedant. Všechno jsem musel mít nachystaný, neudělat chybu, nepřekročit čáru. Když mě poprvý zbil, bylo mi asi pět, chodil jsem ještě do školky. Vyzvedl mě a něco se mi asi nelíbilo, tak jsem začal brečet. Řval na mě před domem, že nemám „bejt holka“. Doma jsem to pěkně schytal, zbil mě a zavřel do komory, kde byla tma a já měl strach. Nechal mě tam řvát asi půl hodiny, pak mě pustil a bil znovu, dokud jsem nezmlknul.“ Číst celý příběh Zbyška
CO JSOU TO VÝCHOVŇÁKY A NÍZKOPRAHY?
Tápete v pojmech jako nízkoprahové zařízení pro děti a mládež či dětský domov se školou? Připravili jsme pro vás stručný přehled používaných pojmů.
POTŘEBUJETE PORADIT?
Máte pocit, že je vaše dítě negativně ovlivněno vrstevníky, má problémy ve škole nebo experimentuje s návykovými látkami? I toto jsou témata, se kterými vám mohou pomoci pracovnice a pracovníci nízkoprahových zařízení pro děti a mládež nebo sociálně aktivizačních služeb ve vašem okolí.
Seznam a kontakty na tyto zařízení v Brně a okolí naleznete na odkazu www.situjeme.cz.
O KAMPANI #JETONAMNĚ
Kampaň #JeToNaMně je vyústěním dvouletého projektu organizace Ratolest Brno „Interdisciplinární síť podpory dětí a mládeže při opouštění ústavní výchovy“. Záměrem kampaně je poskytnout relevantní informace a zpřítomnit problematiku odchodu z ústavní výchovy a pomáhajících profesí ve veřejném prostoru. Cílem kampaně je změnit vnímání cílových skupin (mladých lidí opouštějících zařízení ústavní výchovy, pracovníky těchto zařízení a další pracovníky v pomáhajících profesích) a nastolit téma jako společensky podstatné.
Tato kampaň vznikla jako součást projektu „Interdisciplinární síť podpory dětí a mládeže při opouštění ústavní výchovy“, reg. č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/17_076/0011419. Projekt byl finančně podpořen ze zdrojů Evropského sociálního fondu EU, z rozpočtu ČR v rámci Operačního programu zaměstnanost.